Životopis

Pavel Kopřiva je multimediální a sklářský umělec. Žije v Kamenickém Šenově.

Vyučil se šperkařem na Střední uměleckoprůmyslové škole v Jablonci nad Nisou, na VŠUP (UMPRUM) v Praze pak studoval sklo u Jiřího Harcuby a intermediální tvorbu u Adély Matasové. Prošel také Pilchuck Glass School ve Spojených státech. Sám učil v Corning Glass Studio v USA a v portugalské Marinha Grande, se svou ženou Karolínou vedl kurzy v Bild-Werku Frauenau v Německu. Od roku 2007 stojí v čele Ateliéru interaktivních médií na Fakultě umění a designu Univerzity J. E. Purkyně, v letech 2014 až 2026 vedl sklářskou školu v Kamenickém Šenově.

Pracuje s objektem a instalací, vedle toho s fotografií a videem. Společným jmenovatelem je konceptuální přístup: východiskem není materiál ani tvar, ale otázka, kterou má práce položit. Technologie a design ho zajímají jako metody, které lze přenést do kontextu výtvarného umění a nechat je tam pracovat proti vlastnímu zadání.

Většina prací vychází ze soustavy, které se běžně věří: z vědy, z techniky, z úřední zprávy, z tvaru, který působí draze a promyšleně. Kopřiva takovou soustavu rozebere, vloží do ní chybu a vrátí ji zpět. Divák stojí před něčím, co se tváří naprosto samozřejmě a přitom to nesedí. To zaváhání je vlastní dílo, objekt je jen jeho nosič.

Odkud ta nedůvěra pramení, je poznat z místa jeho narození. Severní Čechy rozbité povrchovou těžbou a společnost čerstvě vyvázaná z totality naučily autora číst každou hladkou fasádu jako něco, co má rub. Sociální jevy a události komentuje s ironickým odstupem, bez moralizování a bez nároku na poslední slovo.

Řemeslně stojí jeho práce na spojování technik, které k sobě nepatří: ploché sklo s elektronikou, sklo s novými médii, kutilský postup s laboratorním výzkumem. Zabývá se využitím nanovláken i počítačem řízeným světlem v kombinaci se zrcadly, oblíbeným postupem je sklo pokovené stříbrem nebo titanem. Trvale ho zajímají vojenské technologie a ufologie, obojí jako soustavy, které o sobě tvrdí víc, než unesou.

Objekty bývají provedené dokonale a působí krásně. Právě proto se u nich nedá s jistotou říct, jestli je před divákem přístroj, designový kus, nebo informační past. Klade otázku po původu a pravdivosti informace. Otázku nechává autor otevřenou schválně.